O nás
Cílem programu je systematicky poskytovat veřejnosti objektivní informace o migraci v Česku, ale i na evropské a světové úrovni, a přispívat tak k lepšímu soužití imigrantů a většinové společnosti.





Archiv

Příspěvky označené štítkem ‘EU’

ČR je v podmínkách pro integraci cizinců pod průměrem EU

Zdroj: ČTK

Vyšlo: 10. března 2008

Praha – Česko ve srovnání se zeměmi EU, Švýcarskem, Norskem a Kanadou umožňuje migrantům začlenit se do společnosti jen podprůměrně. Do první desítky mezi 28 sledovanými státy se ČR dostala jen v podmínkách pro udělování občanství. Na předposledním místě naopak skončila v ochraně před diskriminací. Vyplývá to z Indexu integrační politiky (MIPEX), který sestavila Britská rada (British Council) s organizací Migration Policy Group.

Průzkum se uskutečnil v zemích EU kromě Bulharska a Rumunska, v Kanadě, Švýcarsku a Norsku loni v březnu. Zaměřil se na právní rámec pro přístup na trh práce, sjednocování rodin, získání dlouhodobého pobytu, účast na politice a veřejném životě, udělení občanství a ochranu před diskriminací. Autoři posuzovali 142 kritérií. Výsledky autoři představili poprvé loni v říjnu v Bruselu. První příčku obsadilo Švédsko. ČR je nad průměrem desítky zemí, které vstoupily do EU v roce 2004. Stojí ale pod průměrem bývalé pětadvacítky.

Cizinců v Česku postupně přibývá. ČR se ze země tranzitní změnila na zemi cílovou. Na konci ledna v Česku legálně žilo 396.843 lidí ze zahraničí. Trvale smí v ČR pobývat 159.828 z nich.

V hodnocení přístupu na trh práce skončila ČR podle autorů v polovině cesty. Ze 100 obdržela 50 bodů. Lidé ze zahraničí v Česku podle průzkumu obtížně hledají práci. Za problém považují autoři to, že se migrantům neuznává vzdělání a kvalifikace. Rovné postavení mají na pracovním trhu většinou až cizinci s povolením k trvalému pobytu. Body si ČR vysloužila za to, že migranti, kteří ztratí práci, nemusí hned opustit zemi a mají určitý čas na hledání nového místa.
Právě možnost pracovat považují mnozí odborníci za klíčovou pro úspěšné začlenění. V minulosti za přílivem cizinců do některých států stály právě změny na trhu práce. Nedostatek pracovních sil přivedl před desetiletími například do Německa Turky. Ani letité zkušenosti s pracovní migrací ale nejsou zárukou lepší situace pro cizince. Stejný počet bodů jako ČR získalo Německo, Francie či Irsko.
Cizinci v Česku mohli v minulosti získat trvalý pobyt až po deseti letech života v zemi. Před pár lety se lhůta zkrátila na polovinu. Podobné podmínky jsou i v jiných státech. ČR skončila s 63 body spolu se Slovinskem na 13. až 14. místě, tedy nad průměrem bývalé evropské pětadvacítky. Německo, Rakousko, Slovensko či Francie skončily až za Českem. Slabým místem v ČR je ale například to, že ke zdravotní péči mají rovný přístup jako Češi až lidé s trvalým pobytem.
Do první desítky se Česko dostalo možností získat občanství. Cizinci si navíc mohou ponechat i své původní. Zatímco v některých státech mají problém stát se občany i vnuci původních přistěhovalců, cizinci narození v ČR mohou podle autorů české občanství mít. Podprůměrně republika zatím umožňuje migrantům účast na veřejném a politickém životě. Odepírá jim podle autorů například právo volit. Česko tak skončilo na 16. místě s 41 body. Slovensko získalo 14 bodů.
Nejslabší oblastí je ochrana před diskriminací, v níž je mezi sledovanými zeměmi ČR předposlední. Ani téměř čtyři roky po vstupu do EU republika nemá antidiskriminační zákon. Hrozí jí za to žaloba u evropského soudního dvora a sankce.
Autor: Kateřina Krausová

Za návrat domů peníze na letenku, nabízí vláda cizincům

Zdroj: Aktuálně.cz
Vyšlo: 09.02.2009

Do března může v Česku ztratit práci až 12 tisíc pracovníků ze zahraničí. Pokud se ale hospodářství rychle nezlepší, vyprší v polovině letošního roku pracovní povolení 68 tisícům cizinců a velké části z nich nebude zřejmě obnoveno.

Další tisíce zahraničních pracovníků přitom už o zaměstnání přišly. Skutečné počty ale mohou úřady jen odhadovat. Většina cizinců je totiž zaměstnána u agentur a ztrátu zaměstnání u podniku tak úřady práce neevidují.
Oficiální čísla tak hovořila ke konci roku o čtyřech tisících propuštěných cizinců v celé zemi. Právě tolik jich ale například přišlo o práci jen v samotné mladoboleslavské Škodovce.

Čist dále »

Starý kontinent ježí bodliny proti přistěhovalcům

Zdroj: Respekt

Vyšlo: 30. 06.08

Už i Španělé obrátili. Zatímco ještě nedávno v zemi proběhla plošná legalizace půl milionu ekonomických přistěhovalců ze všech koutů světa, dnes Španělé stejné lidi uplácejí, aby odešli. Cizinec s pracovním povolením, ale bez práce teď může ve Španělsku dostat až 10 000 eur, když se svého povolení zase vzdá a dobrovolně odejde tam, odkud přišel.

Španělé doufají, že se tak alespoň částečně vyrovnají s hrozbou stoupajícího napětí v situaci, kdy se ekonomika po dlouhých letech růstu propadá do recese a v zemi začíná raketově přibývat nezaměstnaných – jenom letos se na dlažbě ocitlo již 200 000 lidí a to není dobrá zpráva ani pro přistěhovalce.
Španělské peníze na rozloučenou jsou však vlídnější tváří Evropy. Tu druhou nastavuje třeba současná Itálie, kde nejen nedávno proběhly pogromy v táborech rumunských Romů, ale kde nyní Berlusconiho vláda dokonce připravuje zákony, podle nichž se každý, kdo vstoupí na italskou půdu bez potřebných dokumentů, automaticky promění v pachatele závažného trestného činu a bude mu hrozit dlouhý pobyt ve vězení. Úpadkem země otřesení Italové přísná opatření žádají a nic na tom nezmění ani fakt, že o reálnosti uvěznění stovek tisíc nezákonných přistěhovalců pochybuje nahlas i sám Berlusconi.

Navraťte se, prosím

Právě v takové atmosféře dnešní Evropy přijímal Evropský parlament předminulý týden společnou směrnici „o návratu“, jež stanovuje podmínky, za nichž mohou být nelegální přistěhovalci kdekoliv v Evropě zadrženi a vráceni domů. A jestliže procedury Evropské

ho parlamentu obvykle nepronikají na titulní stránky světových médií, tentokrát byl „úspěch“ zajištěn.

Do nové evropské legislativy se okamžitě obul třeba bolivijský prezident Evo Morales a označil ji za „drakonickou“. Nečekaně ožil také Fidel Castro a proklel Evropu jako bandu pokrytců (nijak mu v tom nezabránilo ani současné zrušení diplomatických sankcí vůči Kubě). Venezuelský prezident Hugo Chávez dokonce Evropě pohrozil zastavením dodávek ropy.
Proti směrnici však zároveň protestovaly i méně kontroverzní instituce – třeba nevládní organizace Amnesty International nebo vysoký komisař OSN pro uprchlíky – a varovaly před hrozbou porušování lidských práv.

Kontroverzní opatření je ve skutečnosti kompromisem mezi nesourodými pravidly, podle kterých jednotlivé členské země přistupují k přibližně osmi milionům nelegálních přistěhovalců, a nechává národním vládám značný prostor k manévrování. Evropský zákon umožňuje úřadům při zadržení „nelegálů“ přistěhovalce buď zlegalizovat, nebo je vyhostit. Pokud mají úředníci podezření, že by se přistěhovalec odchodu ze země vyhýbal, mohou jej zadržet nejdříve na šest, a pokud „nespolupracuje“, pak až na osmnáct měsíců v tzv. detenčních střediscích. Zadržení má poskytnout čas k vyřízení potřebných procedur nutných k deportaci. Po vyhoštění následuje pětiletý zákaz vstupu na půdu Evropské unie.

Za plotem

Kritika ze strany organizací hájících lidská práva není překvapivá. Osmnáctiměsíční zadržení v nevábných podmínkách sběrných táborů je často delší než trest odnětí svobody za méně závažné trestné činy. Stačí přitom málo – třeba zmatek v dokumentech či prostě zlá vůle konkrétních úředníků. V některých případech se navíc jedná o jasné přitvrzení současných pravidel – třeba ve Francii dosud úřadům stačilo 32 dní a ve Španělsku 40.

Zato v Dánsku jsou nelegální přistěhovalci zadržováni bez omezení a některé zprávy hovoří až o osmi letech pobytu „za plotem“. Směrnice je prostě kompromis budovaný podle německého vzoru a rozhodně jednotlivé vlády ke zpřísňování předpisů nenutí. To však v současné protipřistěhovalecké atmosféře Evropy málokoho uklidňuje.

Existuje však ještě jiný důvod, proč se proti nové směrnici ozývají hlasy třeba právě z Latinské Ameriky. Ekonomičtí přistěhovalci totiž posílají domů část svých výdělků a jsou pro mnohé země významným zdrojem příjmů. Tzv. remitence ve skutečnosti představují větší příspěvek národním ekonomikám třetích zemí než veškeré zahraniční investice a rozvojová pomoc dohromady.

Jen loni se podle Všeobecné rozvojové banky jednalo o 66 miliard dolarů, tato částka ale může být v praxi až dvakrát vyšší, protože zachycuje pouze peníze odeslané legální cestou prostřednictvím bank. Jenom v Bolívii tvoří příspěvky emigrantů až 35 procent HDP a tento údaj staví rozhořčení bolivijského prezidenta nad „nelidskou“ Evropou do jiného světla.
I tady se ovšem názory různí. Podle některých ekonomů zpřísňování podmínek přistěhovalectví vlastně přiškrcuje nejúčinnější formu rozvojové pomoci a uzavírá Evropu a další vyspělé země do začarovaného kruhu. Remitence mohou snížit chudobu a nastartovat ekonomický růst v rozvojových zemích. V důsledku toho bude z těchto zemí v budoucnu o to méně lidí odcházet,“ vysvětlil třeba pro britskou BBC španělský ekonom Javier Machado.

To není všechno

Kontroverzní evropská směrnice však není posledním slovem Evropy. Naopak, imigrace má být jedním z hlavní témat nadcházejícího francouzského předsednictví, které chce ještě prosadit třeba společnou azylovou politiku. Snadné schválení nedávné směrnice v parlamentu naznačuje, že se dveře Evropy skutečně zavírají.

Autor: MARKÉTA PILÁTOVÁ, JIŘÍ SOBOTA

Evropa se opevňuje

Zdroj: A2 kulturní týdeník

Vyšlo: 06.08.08

Nová, takzvaná návratová směrnice EU, kterou v červnu odhlasoval Evropský parlament, se dotkne mnoha milionů lidí mimoevropského původu, kteří žijí v Evropě načerno.

Mnozí cizinci v Evropě bydlí nelegálně už léta – buď díky tomu, že je policie ještě neodhalila, protože takových lidí je mnoho, anebo také proto, že jejich přítomnost je tiše tolerována. Podle platných zákonů by ale měli hned odjet. A měli by to stihnout v intervalu od sedmi do třiceti dnů od chvíle, kdy je policie najde a udělí jim příkaz k odjezdu ze země. Právě to je jeden z bodů, kterými se nedávno přijatá evropská směrnice snaží sjednotit dosud roztříštěný postup jednotlivých členských zemí vůči cizincům “ bez papírů“, jak se jim říká například ve Francii.

Čist dále »