O nás
Cílem programu je systematicky poskytovat veřejnosti objektivní informace o migraci v Česku, ale i na evropské a světové úrovni, a přispívat tak k lepšímu soužití imigrantů a většinové společnosti.





Archiv

Vietnamci

Čeští Vietnamci, nebo vietnamští Češi?

Jejich mateřštinou bývá spíše čeština nežli jazyk rodičů, rodnou vlast vnímají spíše jako zemi předků nežli svůj domov a český individualismus je jim mnohem bližší nežli tradiční hodnoty společnosti, ve které mají své kořeny. Řeč je o mladých Vietnamcích tak zvané jeden a půlté a druhé migrační generace. Tedy těch, kteří do Česka přišli jako malé děti, nebo se zde dokonce narodili. První z nich dnes dorůstají do dospělosti, končí svá studijní léta a někteří dokonce zakládají rodiny. Ale také hledají své místo, kam by mohli patřit. Země původu Vietnam už se jim vzdálila natolik, že si život zde nedokáží představit. Na druhou stranu ale ani Česko není společností, která by je zcela přijala. Naopak. Většina je zde stále po právní stránce cizincem, a to i přestože Česko je pro řadu z nich de facto rodnou zemí.

„Už jsme dospělí!“

Dokud jsou vietnamské děti na základních nebo na středních školách, často se o nich hovoří jako o geniálních žácích, kteří mají skvělé známky a dosahují výborných výsledků v regionálních i národních kolech soutěží nepřeberného množství zaměření včetně českého jazyka. Logicky bychom se tedy mohli domnívat, že stejného úspěchu, uznání a obdivu budou vietnamští studenti dosahovat i na vysokoškolských studiích. Navíc bychom s použitím stejné logiky měli předpokládat, že s každým dalším rokem bychom měli potkávat stále více pracovníků vietnamského původu na vysoce kvalifikovaných pozicích. Nicméně není tomu tak a otázkou je proč.

Čist dále »

Jsem ráda, že volba padla právě na Vietnamce: rozhovor s Terezou Kušnirákovou

Doktorka Tereza Kušniráková se věnuje nově se rozvíjejícímu společenskovědnímu oboru − migraciologii. Je hlavní autorkou výzkumné studie o vnitřní diferenciaci vietnamské komunity v Česku, zejména kolem Sapy, publikované v únoru 2013. Chcete-li se dovědět o českých Vietnamcích něco, co jste zatím nevěděli, něco, co se zjišťovalo v naší bezprostřední blízkosti, můžete si zmíněnou studii otevřít na internetových stránkách MČ Praha-Libuš. Odpovědi Terezy Kušnirákové na otázky časopisu U nás ukazují, že není třeba se obávat těžké teorie.

Působíte jako vědecká pracovnice na Katedře sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Jak jste se k této práci dostala?

Po maturitě jsem se chtěla stát mikrobioložkou a pomáhat lidem na Blízkém východě. Přihlásila jsem se na obor biologie na Přírodovědecké fakultě UK, nicméně k němu jsem si přibrala i obor geografie, abych vůbec měla nějaké povědomí o tom, co se v těchto končinách děje. Během studia geografie jsem ve třetím ročníku zabloudila na přednášky o mezinárodní migraci, a jakožto člověk, který sám žil před revolucí v emigraci, jsem migraciologii propadla. Ještě ten rok jsme dostala příležitost se jako úplný amatér podílet na rozsáhlém výzkumu o neoprávněné migraci, navštívila jsem několik tzv. detenčních center pro migranty bez oprávnění k pobytu a vyslechla si spousty neskutečných příběhů. A bylo jasno. Zapomněla jsem na sen analyzovat prvoky v Iráku a začala se zabývat mezinárodní migrací lidí a jejich životními osudy.

Čist dále »

Česká stopa ve Vietnamu

Vietnam už dávno není válkami zdecimovanou zemí plnou cyklistů s konickými klobouky, kde kontakt s Američany znamenal zradu vlasti a odkazu strýčka Ho. Dnešní Vietnam je dynamicky se rozvíjející zemí se stále větší touhou po západním stylu a zboží, mezi které patři i to české. Za více než půl století dovozu českého zboží a know how se z vietnamského označení pro Československo/Česko – Tiệp, stala značka kvality, která se zejména v hlavním městě Hanoji těší stále větší popularitě. Pojďme se společně podívat na obtisk české kotliny ve vzdálené exotické zemi Vietnamu.

ČSR bylo čtvrtou zemí na světě, která už v únoru 1950 s tehdejší Vietnamskou demokratickou republikou, v té době ve válce s Francouzi, navázala diplomatické vztahy. Bezprostředně po výhře u Dien Bien Phu v roce 1954 Čechoslováci otevírají zastupitelský úřad a od té doby i přes války, kterými měl Vietnam brzy projít, se vzájemné obchodní a diplomatické vztahy čiperně rozvíjí. Od počátku mělo ČSR veliké ambice podpořit Vietnam nejen ekonomicky a technologicky, ale i po kulturní, sociální a zdravotní stránce.

Čist dále »

Říkejte mi Lubor: Proč si mladí Vietnamci volí česká jména

Jeho křestní jméno zní Loc, přátelé i profesoři ho ale oslovují Lubor. České jméno si vybral, když nastupoval v Brně do čtvrté třídy. Spolužáci i učitelé totiž jeho vietnamské jméno komolili. „Řekl jsem si, že jim to usnadním a vybral jsem si neoficiální české jméno,“ vysvětluje student VŠE. „V mém případě byl výběr na základě data narození,“ popisuje Lubor a s úsměvem dodává, že měl štěstí, že tento den nevychází na dívčí jméno.

V oficiálních dokumentech mu zůstává vietnamské jméno. Aby to nebylo tak jednoduché, má Lubor navíc ještě jedno – osobní, kterým ho oslovuje rodina doma. Způsobů, jak si zvolit české jméno, je přitom podle něj několik. Může například začínat na stejné počáteční písmeno jako to vietnamské nebo podobně znít. Často je také dítě dostane od českých babiček nebo tetiček, které prostě nějaké jméno napadne a začne jím svého malého svěřence oslovovat.

Čist dále »