O nás
Cílem programu je systematicky poskytovat veřejnosti objektivní informace o migraci v Česku, ale i na evropské a světové úrovni, a přispívat tak k lepšímu soužití imigrantů a většinové společnosti.





Archiv

Příběhy

Poznejme je blíž: rozhovor s Mónicou Márquez B.

Mónica žije v Praze sedm let. Svého českého manžela poznala v době svých studií v Mexiku. Byla to láska na první pohled, ale čas, který on mohl strávit v Mexiku byl jen krátký. Mónica říká: Hned, jak jsem ho uviděla, věděla jsem, že on bude jednou mým mužem… I když on to ještě nevěděl. Takže jsem mu to musela říct.” Později se jí podařilo získat v Čechách stipendium, takže sem mohla odjet. Nejprve žila v Brně, kde navštěvovala letní kurz českého jazyka a později se na magisterská studia přestěhovala do Prahy. Během studií se spíš vyhýbala kontaktům se španělsky a anglicky mluvicími lidmi, aby si co nejvíc zlepšila češtinu, ale bohužel po roce 2006, mnoho jejích spolužáků ze studií odjelo a ona se cítila osamělá.

Čist dále »

Je to pro mě prostě žena. Pro imigrační zákony ale především cizinka

Mezinárodní manželství je dnes častým společenským jevem. Rozvoj cestovního ruchu, nadnárodních obchodních sítí a komunikačních technologií – to vše a mnoho jiného podporuje jak osobní, tak i mediálně-zprostředkované kontakty mezi občany různých zemí. Tak Elena poznala Milana během měsíční letní školy v Německu. Oba se učili německy, pak se ale každý vrátil do své vlasti: Milan do Česka a Elena do Ruska. Zůstali však v kontaktu přes emaily a skype. Tak poznali jeden druhého líp a zamilovali se. Po krátkých návštěvách se rozhodli uzavřít sňatek, Elena se nastěhovala za Milanem do Prahy.

Čist dále »

Byrokracie versus láska aneb fiktivní manželství jako poslední řešení

Manželství už dávno není považováno jen za posvátný obřad, ale i za způsob jak zlepšit svou životní úroveň. Změna tendencí ve společnosti přinesla nejen vysoký počet rozvodů, ale přibylo i případů tzv. fiktivních manželství. Z jakého důvodu? V případě migrantů se jedná o jeden z nejrychlejších způsobů jak legalizovat pobyt na území České republiky. Získat trvalý pobyt, který zaručuje kvalitu života téměř na úrovni, kterou má každý český občan – klasickou zdravotní péči, klidný a jistý pobyt na území – je problematický pro téměř všechny skupiny cizinců. Minimálně pět let čekání na „jistý pobyt“ je nucen vydržet cizinec-podnikatel, který zodpovědně platí poplatky a daně, investuje své peníze do českého státního systému. Pro studenty je tento limit navýšen na deset let nepřetržitého studia, což téměř není možné dodržet (doba studia na vysoké škole je 5 let). Dostat trvalý pobyt za takzvaným účelem slučování rodiny je možné ji za 2 roky, což je lákavá představa pro lidi, kteří sní o životě v Česku. Avšak ani to není snadné.

Čist dále »

Jsem ráda, že volba padla právě na Vietnamce: rozhovor s Terezou Kušnirákovou

Doktorka Tereza Kušniráková se věnuje nově se rozvíjejícímu společenskovědnímu oboru − migraciologii. Je hlavní autorkou výzkumné studie o vnitřní diferenciaci vietnamské komunity v Česku, zejména kolem Sapy, publikované v únoru 2013. Chcete-li se dovědět o českých Vietnamcích něco, co jste zatím nevěděli, něco, co se zjišťovalo v naší bezprostřední blízkosti, můžete si zmíněnou studii otevřít na internetových stránkách MČ Praha-Libuš. Odpovědi Terezy Kušnirákové na otázky časopisu U nás ukazují, že není třeba se obávat těžké teorie.

Působíte jako vědecká pracovnice na Katedře sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Jak jste se k této práci dostala?

Po maturitě jsem se chtěla stát mikrobioložkou a pomáhat lidem na Blízkém východě. Přihlásila jsem se na obor biologie na Přírodovědecké fakultě UK, nicméně k němu jsem si přibrala i obor geografie, abych vůbec měla nějaké povědomí o tom, co se v těchto končinách děje. Během studia geografie jsem ve třetím ročníku zabloudila na přednášky o mezinárodní migraci, a jakožto člověk, který sám žil před revolucí v emigraci, jsem migraciologii propadla. Ještě ten rok jsme dostala příležitost se jako úplný amatér podílet na rozsáhlém výzkumu o neoprávněné migraci, navštívila jsem několik tzv. detenčních center pro migranty bez oprávnění k pobytu a vyslechla si spousty neskutečných příběhů. A bylo jasno. Zapomněla jsem na sen analyzovat prvoky v Iráku a začala se zabývat mezinárodní migrací lidí a jejich životními osudy.

Čist dále »

Česká stopa ve Vietnamu

Vietnam už dávno není válkami zdecimovanou zemí plnou cyklistů s konickými klobouky, kde kontakt s Američany znamenal zradu vlasti a odkazu strýčka Ho. Dnešní Vietnam je dynamicky se rozvíjející zemí se stále větší touhou po západním stylu a zboží, mezi které patři i to české. Za více než půl století dovozu českého zboží a know how se z vietnamského označení pro Československo/Česko – Tiệp, stala značka kvality, která se zejména v hlavním městě Hanoji těší stále větší popularitě. Pojďme se společně podívat na obtisk české kotliny ve vzdálené exotické zemi Vietnamu.

ČSR bylo čtvrtou zemí na světě, která už v únoru 1950 s tehdejší Vietnamskou demokratickou republikou, v té době ve válce s Francouzi, navázala diplomatické vztahy. Bezprostředně po výhře u Dien Bien Phu v roce 1954 Čechoslováci otevírají zastupitelský úřad a od té doby i přes války, kterými měl Vietnam brzy projít, se vzájemné obchodní a diplomatické vztahy čiperně rozvíjí. Od počátku mělo ČSR veliké ambice podpořit Vietnam nejen ekonomicky a technologicky, ale i po kulturní, sociální a zdravotní stránce.

Čist dále »

Prosba o pomoc: Cizincem jsem byl… aneb adepti církevního azylu

Příběh paní Hany a její dcery Marty

Hana přišla do Čech za svými rodiči, když jí bylo šestnáct. Seznámila se zde s Ukrajincem, vzala si ho a v roce 2010 se jim narodila dcera Marta. Když bylo Martě osm měsíců, manželství se rozpadlo. Po čase si Hana vzala Čecha. Nyní má u nás přechodný pobyt; o trvalý pobyt může zažádat až po roce manželství. S trvalým pobytem bude možné legálně pracovat, nyní žije rodina jen z malého platu manžela, matka s dcerou nedostávají žádné sociální dávky.

Až dostane trvalý pobyt Hana, získá ho i Marta, a s ním i pojištění u VZP. Cizinci bez trvalého pobytu si musí platit komerční pojištění. Pro děti to dělá 15 000–18 000 Kč na rok. Když Martě toto pojištění vloni skončilo, Hana čekala, než našetří peníze na nové.

Tak se stalo, že když začátkem dubna spadla malá Marta do nádoby s vařící vodou, pojištěná nebyla. Sanitka ji odvezla do Vinohradské nemocnice. Čtyři dny byla Marta v kritickém stavu, měla popáleniny na 45 procentech těla: celá v obvazech, jen oči a ústa nezakrytá, tlumená léky. Ležela na speciální posteli, která netlačí na postižená místa, Hana tam byla s ní. Po dvanácti dnech ji lékaři přeložili na běžné oddělení.

Lékaři Haně sdělili, že léčba je drahá, a protože Marta není pojištěná, budou ji muset rodiče hradit sami. Hana se obrátila na nevládní organizaci Amiga a Diakonii ČCE, které pomáhají cizincům, aby jí pomohli zoufalou finanční situaci řešit. Jedinou možností jak zastavit rychle rostoucí dluh za léčbu bylo zažádat o udělení mezinárodní ochrany (azyl) pro Martu, což Hana udělala 22. dubna. Od toho dne je Marta jako žadatelka o azyl pojištěna a výdaje za léčení jsou od té chvíle hrazené VZP. Martu pustili z nemocnice 30. dubna, má velkou šanci na uzdravení. Na většině povrchu těla včetně obličeje jsou vidět výrazné skvrny, které postupně blednou. Jen na nejvíce zasažených místech, na rameni a na zádech, kůže ztvrdla a komplikuje pohyb holčičky, Je třeba kůži dvakrát denně promazávat, lékařka doporučila i speciální masážní oděv, který však není pojišťovnou hrazen. I masti jsou drahé, jen Bepanthen stojí 150 Kč a bylo by jej potřeba jedno balení na dva dny.

Čist dále »

Říkejte mi Lubor: Proč si mladí Vietnamci volí česká jména

Jeho křestní jméno zní Loc, přátelé i profesoři ho ale oslovují Lubor. České jméno si vybral, když nastupoval v Brně do čtvrté třídy. Spolužáci i učitelé totiž jeho vietnamské jméno komolili. „Řekl jsem si, že jim to usnadním a vybral jsem si neoficiální české jméno,“ vysvětluje student VŠE. „V mém případě byl výběr na základě data narození,“ popisuje Lubor a s úsměvem dodává, že měl štěstí, že tento den nevychází na dívčí jméno.

V oficiálních dokumentech mu zůstává vietnamské jméno. Aby to nebylo tak jednoduché, má Lubor navíc ještě jedno – osobní, kterým ho oslovuje rodina doma. Způsobů, jak si zvolit české jméno, je přitom podle něj několik. Může například začínat na stejné počáteční písmeno jako to vietnamské nebo podobně znít. Často je také dítě dostane od českých babiček nebo tetiček, které prostě nějaké jméno napadne a začne jím svého malého svěřence oslovovat.

Čist dále »

Jak probíhá boj za vlastní rodinu?

Sloučení rodiny, neboli situace, kdy si migranti chtějí do Česka přivézt své děti, rodiče nebo přijíždějí za svým partnerem/partnerkou, bylo tématem květnového pořadu Crossings. Na tvorbě tohoto pořadu vysílaném na Radiu Wave se podílí Program migrace a také Forum migrantů. O tom všem jsme mluvili s Pavlou Burgos, která si vzala za muže Mexičana a společně žijí v Česku, s Andrejem Egorovem, který se snaží sloučit svou rodinu a získat víza pro děti a manželku, a s Oksanou Rizak, která má v Praze vlastní advokátní kancelář a zabývá se právě migračním právem. Moderování se ujala Marzya Kroupová z Fóra migrantů.


Boj za vlastní rodinu, ale také situace s nedodržováním lhůt při vyřizování povolení k pobytu a komplikace s tím spojené, to byly hlavní body k diskusi. Právě posledně zmiňovaný problém je velmi zásadní,a  to zejména v Praze. Ministerstvi vnitra má ze zákona 60 dní na rozhodnutí o prodloužení pobytu, mnoho lidí však na něj čeká měsíce nebo i déle než rok. Dochází i k situacím, kdy si musí prodlužovat pobyt,  o kterém ještě stále nebylo rozhodnuto.

Čist dále »

Berou cizinci Čechům práci? A jaké nástrahy na ně při práci v Česku čekají? Přečtěte si texty tří autorek-migrantek

Praha, 21. 5. 2013 – Opravdu berou cizinci Čechům práci? Jaké překážky je při zaměstnávání v Česku čekají? A jak funguje klientský systém? Na tyto otázky ve svých článcích odpovídá trojice autorek-migrantek. Dvě z nich se z různých úhlů pohledu zaměřily na téma klientského systému. Podle Oksany Belkové „svým fungováním lehce připomíná středověký systém osobních vztahů mezi vrchností a poddanými“. Popis vykořisťujícího systému dokresluje rozhovorem s Natálií z Ukrajiny, která zažila výhružky klienta. „Platil mi jenom 38 korun za hodinu. Hrozil, že ztratím práci, pokud si budu stěžovat, a jestli ho neposlechnu, tak mě zmlátí,“ vysvětluje žena, proč má z bývalého klienta dodnes strach. Čist dále »

Křižovatky—jak může osobní příběh přispět k integraci cizinců do české společnosti

Jaké jsou osobní příběhy migrantů, kteří žijí v Česku? A jak může vyprávění jejich osudů pomoci jejich integraci do české společnosti? Rozhlasový pořad Crossings, který si můžete naladit na ČRo Radiu Wave vždy první středu v měsíci, pomůže hledat odpověď na tyto otázky. Od dubna až do prosince (vyjma léta) se bude pořad, na jehož přípravě spolupracují migranti ze zemí mimo EU, i ti z Evropské unie, po boku Čechů a Češek, kteří mají sami migrační zkušenost, zamýšlet nad tématy ze života migrantů a jejich integrace v Česku. Čist dále »