O nás
Cílem programu je systematicky poskytovat veřejnosti objektivní informace o migraci v Česku, ale i na evropské a světové úrovni, a přispívat tak k lepšímu soužití imigrantů a většinové společnosti.





Archiv

Muslimové by chtěli pohřbívat? Tak to tedy ne!

Komentář publikovaný dne 22.7.2014 v deníku Mladá Fronta DNES

Přibližně v tomto smyslu se vyjádřila místostarostka Prahy 8 za ODS Vladimíra Ludková v článku publikovaném na webu vasepraha8.cz. Reaguje tak na oficiální žádost pražské Muslimské obce o pronájem části půdy v blízkosti libeňského hřbitova, na které by bylo možné zřídit neveřejné pohřebiště. Muslimská obec v tuto chvíli využívá část Olšanských hřbitovů, kde ale dochází místo, a proto po dohodě se Správou pražských hřbitovů oslovili právě Městkou část Praha 8. V místostarostce Ludkové to pravděpodobně vzbudilo dojem, že začíná muslimská okupace Libně.

Paní místostarostka neváhala okamžitě využít příležitosti pronést hlasité NE a poeticky to zdůvodnit pohádkou O Smolíčkovi. Muslimové jsou podle ní stejní jako jezinky v oné pohádce – dovolíte jim strčit do světničky jeden prstíček a najednou je tam máte nastěhované všude a už vás vyhazují z vlastního bydla. Povolit muslimům pohřebiště je podle Ludkové zaručeně první krok k neradostné budoucnosti, ve které bude z Libeňského zámečku mešita (na fotografii u článku umně vyvedená fotokoláž ukazuje zámeček s minarety a nápisem „kebab kuskus“ nad vchodem, co tím chtěl básník říci asi nerozluští ani nejzkušenější sémiotik), v ulicích budou pravděpodobně hořet auta a bílá menšina slušných Čechů se bude bát vycházet na ulici. Bude to prý úplně jako v Marseille, kde do některých čtvrtí se už bojí i policie.

Také Vám na této starostkou vykonstruované příčinné souvislosti něco nehraje? Začněme od konce. Tak často omílaný problém s muslimy ve Francii (českými médii navíc nafukovaný do nereálných rozměrů) spočívá především v komplikované a místy nezvládnuté integraci muslimů do většinové francouzské společnosti. Každý, kdo se někdy migrací zabýval, ví, že migrace a integrace jsou spojené nádoby a kde je jedno, má být u druhé. Nedovolit někomu pohřbívat své zesnulé je naprostý opak jakékoliv snahy o integraci a zásah do základních práv člověka. Pokud paní Ludková touží po konfliktu, zákaz pohřbívání by byl k němu nejlepší cestou – nejenom v případě muslimů ale kohokoliv jiného, kdo chce prokazovat základní úctu svým zesnulým. Ale ono to asi tak žhavé nebude. Muslimové netvoří v České republice ani půl procenta populace, žijí zde v poklidu již několik desítek let, jejich počet je stabilní, žádná vlna islámské migrace do České republiky se v žádném případě nekoná, nikdo z odborníků ji neočekává.  Bránit tedy tomu, aby zde několik desítek let žijící a pracující obyvatelé (a často i občané) České republiky či jejich příbuzní pohřbívali své mrtvé podle svého vlastního přesvědčení (toto právo jim ústava zaručuje) je tedy naprosto absurdní. Spojovat povolení hřbitova s islámskou radikalizací a dávat rovnítko mezi neexistující problémy je pak projevem naprosté ignorance a neznalosti dané problematiky.

Reakce paní místostarostky je o to nevkusnější, že Muslimská obec požádala „pouze“ o místo, kde by mohla pohřbívat své mrtvé. Vyjadřovat úctu zesnulým příbuzným přitom patří i mezi základní zvyky české majority, potažmo snad všech lidských společenství. Využít tedy podobné žádosti k nerelevantně ostré a falešně argumentující reakci, doplněné ještě ke všemu o zesměšňující (a přitom hloupou) fotokoláží, je za hranicí základního vkusu.

Pointa? Muslimský hřbitov v Libni nebude – naštěstí nikoliv kvůli rádoby radikálně politicky nekorektním názorům paní místostarostky, ale kvůli tomu, že nevyhovuje stavebnímu plánu. To ale nemůže zabránit nevzdělaným a populistickým politikům v publikování jednoznačných stanovisek a laciném a populistickém sbírání bodů před volbami. Stále větší část voličů na to bohužel slyší – nezbývá nám tedy než doufat, že si paní Ludková a její názoroví souputníci uvědomují, jak nebezpečné je rozdmýchávat xenofobii ve společnosti jenom kvůli vlastnímu krátkodobému mocenskému zájmu.

Marie Heřmanová, Program migrace, Člověk v tísni

Comments are closed.