O nás
Cílem programu je systematicky poskytovat veřejnosti objektivní informace o migraci v Česku, ale i na evropské a světové úrovni, a přispívat tak k lepšímu soužití imigrantů a většinové společnosti.





Archiv

Doktorské studium: cizinci si oblíbili Česko

Postgraduální program je zaměřen na přípravu specialistů nejvyšší kvalifikace pro uplatnění ve vědě, vzděláni a průmyslu. Jelikož doktorsky titul může sloužit jako průkaz špičkového specialisty, postgraduální student musí mít nadprůměrný zájem o výzkumní činnost, byt zodpovědný a projevit mimořádnou práceschopnost, aby tuto cestu zvládnout. Ještě větší výzvou je pro mladého absolventa magisterského programu rozhodnuti pokračovat studium v zahraničí. Část takových studentů přijíždí z jiných zemí do České republiky.

Podle informace od statistického úřadu, vysoké školství je oblastí vzdělávání, ve které studuje nejvíce cizinců. Celkový počet doktorandů na věřeních vysokých školách v České republice ročně přesahuje dvacet tisíc. Počet zahraničních studentů zapojených do postgraduálních programů prezenčního studia vzrostl během devíti let více než dvojnásobně, z 730 v akademickém roce 2003/2004 na 1746 v roce 2011/2012. Většina cizích doktorandů pochází ze Slovenska, Ukrajiny a Ruské federace. Zahraniční studenti očekávaně preferují uznané vysoké školy ve velkoměstech, nejvíce v Praze, Brně a Ostravě[1]

Vysokoškolské doktorské program v České republice představuje tří- nebo čtyřleté studium v prezenční formě, který se dá prodloužit o další čtyři roky kombinovaného studia. Obecnimí podminkamí úspěšného absolvování jsou publikace odborných článků v mezinárodních časopisech, složeni statní rigorózní zkoušky, zkoušky z angličtiny, a také obhajoba disertační práce. Doktorandi jsou zapojené do vědeckých týmů na vysokých školách nebo ve výzkumných institucích. Postgraduální studium je určen k tomu, aby naučit doktoranda samostatně provádět výzkum, správně ocenit výsledky, plánovat strategie pokusů a sepisovat grantové projekty.

Co obecně vede cizinci zrovna do českého postgraduálního studia?

  • Výborné podmínky pro studium. Zákonem č. 111/1998 Sb. určuje, že cizinec na veřejných vysokých školách studuje za stejných podmínek jako student český. Pokud cizinec studuje v češtině, nemusí za studium platit, navíc dostává stipendium a má nárok na kolej. Pouze pokud veřejná vysoká škola uskutečňuje studijní program v cizím jazyce, stanoví poplatek za studium. Ve spoustě států světa studium cizinců je celkově zpoplatnění. Studium bez poplatku v řádě cizích států má podstatní nedostatek v podobě pouze symbolického stipendia a mizerného platu (několikanásobně menšího, než v ČR). Přežiti za takových podmínek tak je někde téměř nemožné.
  • Práce na zajímavých a kvalitních výzkumných projektech, včetně těch špičkových. Samozřejmě, ne každý ústav a laboratoř nabízí doktorandovi možností práce na světové úrovní, ale v České republice je prostor pro vypracování opravdu dobré disertace, obzvlášť v přírodních vědách, a také možnosti mezinárodní spolupráce. Ve srovnaní ku příkladu s Ukrajinou a Ruském podmínky pro výzkum jsou v České republice nesrovnatelné lepši.
  • Stěhováni za lepší budoucností. Podstatní počet zahraničních doktorandů, především občanů rozvíjejících států, neplánuje návrat do vlasti kvůli špatné ekonomické nebo politické situací a také černí perspektivě najít práce v jejích zemí původu. Přejí proto buď zůstat v České republice natrvalo anebo se stěhovat do jiných států s dobrými životními podmínkami. Neposlední rolí hraje to, že cizinec pracující na českého zaměstnavatele má nárok na sociální a zdravotní pojištění. Dostane tak jistotu a zdravotní péče, která ve mnoha zemích světa je mnohém dražší, někde zaostalá a nekvalitní.

Zároveň existují faktory, které můžou tvořit značné problémy.

  • Patří mezí ní rozdily v programéch vysokoškolského vzděláni a nutnost nostrifikace diplomů před vstupém do studia v ČR. V případě zamítnutí nostrifikace, bude potencialní doktorand nucený hledát studium jinde.
  • Kulturní a jazyková bariéra. Česká kultura má jak slovanské tak i západní rysy. Pro některé představitelé národů s velice odlišným jazykem a kontrastujícím světonázorem začlenění do zdejší společností je problematické. Negativní pocity následně vedou k neporozumění, překážejí v úspěšném studiu a komunikací s kolegy ve práci.
  • Menší pláty v porovnaní s jinými rozvinutými státy. Jelikož doktorandi pracují ve výzkumu na částeční úvazek a dostávají většinou skromní plát, velká řada studentů z bohatších zemí se vůbec neodváži jet na postgraduální studium do ČR. Je to avšak o něco přehnané obavy, protože život zde je také podstatně levnější.

Většina zahraničních doktorandů se přistupuje k prací a studiu se zvýšenou zodpovědnosti, váží svého pracovního místa a možností pokročit ve vzděláni. Věda je mezinárodní záležitost, takže skoro každý šéf má ve svém týmu zaměstnanci a studenti z jiných států. Spokojenost vedoucího s práci jednotlivých cizinců je individuální a záleží na konkretním případě. Stejně jako český občan, zahraniční zaměstnanec musí zapadnout do kolektivu a být ochotní spolupracovat.

Vzděláni v různých státech světa se liší. Výjimkou není ani postgraduální studium. Ku příkladu v Ruské federaci a Ukrajině doktorandi jsou pod větším tlakem. Rusky postgraduální student má celkově čtyři roky (při dálkově formě výuky – pět let) pro dokončeni disertační práce. Ukrajinsky student – pouze tři roky (při dálkově formě výuky – čtyři roky). Je to relativně krátký termín pro vypracováni disertace. Prodlouženi výuky není možně, ani se nepočítá s opakovaným vstupem do postgraduálního studia, na rozdíl od České republiky. Oficiálně pravidla zakazuji zatiženi postgraduálního studenta práci, která není přímo spojena s jeho projektem (neznamená bohužel, ze toto pravidlo není porušováno), postgraduální student má také jednou zkoušku navíc: kromě analogu rigorózní zkoušky a cizího jazyku, musí složit také kontroverzní zkoušku z filozofie. Ve srovnáni s Českou republikou, v Rusku a Ukrajině školitel, který doktoranda vede, má větší odpovědnost za studenta a musí proto věnovat zvýšenou pozornost jeho práci. Pokud nedokonči postgraduální student výuku anebo neuspěje u obhajoby, bude to mít určiti špatný dopad i na školitele. V České republice taková odpovědnost školitele v praxi vyskytuje daleko méně, často pouze student nese jakékoliv negativní následky.

Nehledě na to, že titulu Ph.D. dává reálnou šance získat lepší a zajímavější zaměstnání, absolventi doktorského studia se můžou setkat s řadou negativních tendenci. Moderní financováni vědy je samo o sobe komplikovaná téma. Hledáni práce mimo vědecké ústavy také nemusí byt úspěšné. Dost čerstvě obhájených doktorů byli odmítnuté komerčními zařízeními z důvodu toho, ze „jsou příliš vzdělané“. Firmy se snažejí získat levnější pracovní silu, často nemají proto o nositele Ph.D. titulu zájem. Cizinci mají na tom ještě těžší. Hodně českých komerčních zaměstnavatelů, které neměli nikdy předtím zkušenost se zahraničními zaměstnanci, se obávají přijmout cizince. Další problém tvoří nedokonalá znalost češtiny, včetně přítomnosti přízvuku. Tím pádem hledání práce mimo výzkum často stává pro zahraniční doktoři nesplnitelným úkolem.

Nehledě na vše, lidé stále volí doktorské studium kvůli možnosti dělat zajímavou tvůrčí práce ve výzkumu, dávat dohromady nové poznatky, vlastnoručně vytvářet teoretický základ budoucího rozvoje civilizace.


[1] http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/datove_udaje/ciz_vzdelavani

Autor: Tetyana Kobets

Článek byl napsán jako součást projektu Migration to the Centre, který finančně podpořila Evropská komise – program Evropa pro občany a Mezinárodní visegrádský fond.

Za obsah článku odpovídá výlučně autor. Článek nereprezentuje názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jeho obsahem.


Comments are closed.