O nás
Cílem programu je systematicky poskytovat veřejnosti objektivní informace o migraci v Česku, ale i na evropské a světové úrovni, a přispívat tak k lepšímu soužití imigrantů a většinové společnosti.





Archiv

Komentář: Neúspěch cizineckého zákona je úspěchem

Číst stále nové verze návrhu cizinecké legislativy se v jistých kruzích stává rutinou. Současná právní úprava je z roku 1999 a zhruba od roku 2003 se řeší potřeba její výrazné změny. Česká republika se mezitím stala součástí Evropské unie a také se proměnila z tranzitní země na imigrační. Nová migrační politika by tedy měla reflektovat jak jednotnou evropskou migrační a azylovou politiku, tak aktuální situaci u nás. Změn, informací, návrhů a informačních brožur již bylo mnoho, až letos v květnu se z útrob odboru migrační a azylové politiky ministerstva vnitra vynořil definitivní návrh balíčku nové cizinecké legislativy, zahrnující celkem tři zákony – zákon o pobytu cizinců, zákon o volném pohybu občanů EU a jejich rodinných příslušníků a zákon o státních hranicích ČR.

Úprava, která slibovala být „jednodušší, kompaktnější a uživatelsky přehlednější“, má více než dvojnásobné množství paragrafů a je o 150 stran delší než platný zákon. Ale důležitější než forma je obsah – a ten pobouřil neziskové organizace, odborníky i ombudsmana natolik, že zákon byl nakonec stažen už během připomínkového řízení a schválení nové cizinecké legislativy se opět (pokolikáté už?) odkládá, prozatím o půl roku.

Neúspěch aktuálního návrhu je vlastně úspěchem – podařilo se dočasně zabránit nejhoršímu. Občané Unie nebudou vystaveni hrozbě detence či vysoké pokuty v případě, že se po třech měsících pobytu nezaregistrují. Migranti v pozici zaměstnanců nebudou zodpovědní za chyby svého zaměstnavatele. Čtyřčlenná rodina nebude muset vykazovat nesmyslně vysoký příjem (28 600 Kč). Už tak přebujelá a nekontrolovaná moc zpravodajských služeb se nezvětší… Ale co bude dál? Všechna výše vyjmenovaná a mnoho dalších nesmyslně restriktivních opatření, která zkomplikují život jak migrantům, tak Čechům, a navíc i úředníkům samým, si jejich autoři z odboru migrační a azylové politiky statečně brání argumenty o „ochraně pracovního trhu“ nebo „nutnosti obrany demokratických základů naší republiky“. Vzniká tak zcela paradoxní situace – úředníci sedící na svých židlích už 20 let tvrdě brání svou představu demokracie tím, že ji omezují jenom pro vyvolené a snaží se chránit náš pracovní trh tím, že pro něj vytvářejí stále nové restrikce.

Výmluvným příkladem je nový institut tzv. národního víza, které bude udělováno pouze na rok bez možnosti prodloužení a které držitele neopravňuje například ani ke vstupu do systému veřejného zdravotního pojištění. Opravdu je pro náš pracovní trh ekonomicky výhodné mít tu gastarbeitery, kteří nedostanou šanci dlouhodobě přispět ekonomice a stát si od nich nevybere peníze ani na zdravotním pojištění?

Na argumenty o lidských právech u nás bohužel stále slyší málokdo. Ekonomické argumenty ale mají větší váhu. Jak je tedy možné, že se z debaty o cizinecké legislativě zcela vytratila i ekonomická racionalita? Nabízí se jediné vysvětlení a tím je xenofobie, rasismus a zcela otevřený populismus zodpovědných osob na ministerstvu vnitra. Lidí, kteří žijí stále v 90. letech, kteří trpí dětinskou hrůzou z multikulturalismu, pro které je „občanství“ stále jenom kusem papíru a „aktivní občanství“ nadávkou. S trochou tolerance jim to lze odpustit, nejspíš se jim vinou složité doby nedostalo patřičného vzdělání ani globálního rozhledu… Neměli bychom je už však pouštět k psaní zákonů. Dokud neodejdou, žádný přijatelný návrh cizinecké legislativy nikdy nevznikne.

Autor: Marie Heřmanová

Komentář vyšel 31. 7. 2013 v Lidových novinách.

Comments are closed.