O nás
Cílem programu je systematicky poskytovat veřejnosti objektivní informace o migraci v Česku, ale i na evropské a světové úrovni, a přispívat tak k lepšímu soužití imigrantů a většinové společnosti.





Archiv

Česká stopa ve Vietnamu

Vietnam už dávno není válkami zdecimovanou zemí plnou cyklistů s konickými klobouky, kde kontakt s Američany znamenal zradu vlasti a odkazu strýčka Ho. Dnešní Vietnam je dynamicky se rozvíjející zemí se stále větší touhou po západním stylu a zboží, mezi které patři i to české. Za více než půl století dovozu českého zboží a know how se z vietnamského označení pro Československo/Česko – Tiệp, stala značka kvality, která se zejména v hlavním městě Hanoji těší stále větší popularitě. Pojďme se společně podívat na obtisk české kotliny ve vzdálené exotické zemi Vietnamu.

ČSR bylo čtvrtou zemí na světě, která už v únoru 1950 s tehdejší Vietnamskou demokratickou republikou, v té době ve válce s Francouzi, navázala diplomatické vztahy. Bezprostředně po výhře u Dien Bien Phu v roce 1954 Čechoslováci otevírají zastupitelský úřad a od té doby i přes války, kterými měl Vietnam brzy projít, se vzájemné obchodní a diplomatické vztahy čiperně rozvíjí. Od počátku mělo ČSR veliké ambice podpořit Vietnam nejen ekonomicky a technologicky, ale i po kulturní, sociální a zdravotní stránce.

Vedle projektů jako byla v roce 1956 výstavba nemocnice česko-vietnamského přátelství v Hai Phongu, na jejímž provozu se podílíme dodnes, tak můžeme najít např. i zprávy o školení vietnamských filmařů nebo o turné brněnského loutkového divadla Radost, které v roce 1957 vedlo ke vzniku státního loutkového souboru Vietnamu a v daleké zemi založilo renomé českého loutkoherectví. Nakonec byl to právě Hurvínek, kdo v roce 2010 přijel za Česko oficiálně poblahopřát Hanoji k jejímu 1000letému výročí. Češi nezaháleli ani v oblasti sportu. V roce 1957 školí vietnamské piloty a o dva roky později pro ně organizují historicky první letecký den Vietnamu (Homola 2010; Martínková 2007). Takových případů můžeme za uplynulých 61 let od navázání partnerství najít stovky. Je pozoruhodné, že i přestože doba vzájemného vztahu se počítá na pouhé dekády, právě v této geograficky a kulturně vzdálené zemi je město, které můžeme postavit po bok měst Vídně a Chicaga s patrným českým vlivem – hlavní město Hanoj.

Od zbraní k pivu

Vzhledem k socialistické historii obou zemí je logické, že vliv Česka je patrný spíše na severu. Zpočátku byly vztahy diktovány společnou ideologií a nadvládou SSSR. Postupem času se povinnost přerodila v přirozený a dobrovolný vztah. O silném partnerství svědčí i polistopadový přístup ČSR, které jako jediná postsocialistická země nepřestalo Vietnam finančně podporovat ani v období transformace (Martínková 2007).

V roce 1973 nastal zlom ve vzájemných vztazích. Země podepsaly první ze smluv o přijímaní vietnamské pracovní síly a učňů (Brouček 2003). Podle odhadů od tohoto roku skrze území Česka prošlo na 200 000 Vietnamců, kteří jsou hlavními nositeli českého vlivu. Někteří pamětníci migrace do ČSR ze 70. let odhadují, že tento počet se může blížit až k 500 000. Bohužel přesná čísla nejsou též z důvodu neregulární migrace Vietnamců do Česka k dispozici.

Traduje se (viz např. Vlček 2008), že první příchozí spláceli dluh za zbraně poskytnuté ČSR Vietnamu proti Američanům. Ať přicházeli tito lidé vyrovnat státní závazky či nikoli, zbraně stály na počátku čilých obchodních výměn a i dnes jsou jednou z nejvýznamnějších položek českého exportu. V roce 2010, kdy byl prodej zbraní do Vietnamu obnoven, zbraně a munice obsadily třetí pozici na seznamu vyvážených komodit a bylo jich prodáno v hodnotě 5 mil. USD. Mezi lety 1997 a 2010 se obrat obchodu zvýšil více než osmkrát z 41 mil. USD na 338 mil. USD a vše nasvědčuje tomu, že tento trend potrvá. Vietnamský export čtyřikrát převyšuje ten náš (v roce 2010 273 mil. ku 65 mil. USD) a zahrnuje především oděvy, obuv, automobilové součástky a potraviny. Dominantními položkami na seznamu českého vývozu jsou zemědělské a důlní stroje, sklo a hlavně chmel. Objem vývozu chmele do Vietnamu každý rok roste a země se dlouhodobě umísťuje v první desítce destinací českého chmele. Jenom v roce 2010 bylo do Vietnamu vyvezeno chmelových šišek za 1,2 mil. USD (Obchodní 2011).

Pivní revoluce

V žádném jiném asijském městě nenajdete tolik známého jako v Hanoji. Nejviditelnější stopa české kultury – pivo, je každodenní realitou všech Hanojanů. Když v roce 1958 Češi pomohli založit první pivovar v zemi, určitě netušili, jak moc změní denní rytmus 1,5 milionů obyvatel dnešní Hanoje.

Každý večer se ulice města promění v pouliční pivnice s čepovaným šestistupňovým pivem, vietnamsky bia hơi. Česká desítka a dvanáctka musely být přizpůsobeny místním klimatickým podmínkám snížením procent alkoholu a chlazením kostkou ledu. Vzhledem k místnímu pravidlu „pij a řiď“, cenové dostupnosti (4 koruny za sklenici) a skutečnosti, že všichni na bia hơiky jezdí na motorce, je led a nižší obsah alkoholu zejména v letních čtyřicetistupňovým vedrech rozumným přizpůsobením trhu.

Nekvalitní infrastruktura a náročnost na chlazení piva vedla k uzpůsobení distribuce možnostem maloobchodníků, kteří každé ráno dojíždí do pivovaru zakoupit jeden sud, jež musí daný den prodat. Závislost na každodenním zásobování čerstvým pivem vedla k lokálnímu omezení fenoménu bia hoi pouze na Hanoj a blízké okolí. Hanojané proto často s hrdostí zdůrazňují, že bia hoi v Ho Či Minově městě nemají, a proto je Hanoj lepši. Bia hoi se stalo nejen nejviditelnější charakteristikou společenského života a předmětem hrdosti Hanojanů, ale také jedním z největších lákadel pro zahraniční turisty, kteří po bia hoikách pořádají výpravy.

Hanoj má však mnohem více z české pivní kultury. Ve městě se nachází čtyři malé pivovary s vlastními restauracemi, které na místním trhu patři k těm luxusnějším značkám. Nejznámější je Hoa Viên, jehož budova je k nerozeznání podobná od těch z Vinohrad nebo Smíchova a ani interiér a nabídka nezaostávají: český dřevěný nábytek, dechovka, slivovice a Becherovka, tatarka, obrázky Prahy, cedule pražských ulic, vtipy od Urbana ve vietnamštině a nápis na přivítanou „Dej Bůh štěstí!“. Restauraci nechybí ani české menu v češtině. Osm tisíc kilometrů od domova v tropickém klimatu si můžete dát smažený sýr, bramboráky nebo klobásu stejně jako stovky Hanojanů a přitom si s místními popovídat česky.

Dalšími známými restauracemi, které též patří k těm vytíženějším, jsou síť restaurací GoldMalt, Gambrinus a PraGold. Všechna tato místa jsou založena Vietnamci, kteří k nám přišli za socialismu a chtěli si kus svého života stráveného v ČSR vzít s sebou domů. Výsledkem jejich úsilí je i nabídka českého piva v obchodech, kde můžete najít Prazdroj, Staropramen nebo Gambrinus, a to i přestože ve Vietnamu prakticky neexistuje velkoobchod a vše je dovážené v malém, spíše kusovém množství.

Vedle piva nesmí Hanoji chybět ani tradiční české uzeniny. Ty přímo v zemi vyrábí lahůdkářství Moravia, které dodává své produkty na většinu oslav české komunity a komunity českých Vietnamců. Ti si pravidelně připomínají velkolepou oslavou o několika stech hostech např. den české státnosti 28. října nebo evropský Nový rok.

Vietnamská mládež a český styl

Vietnam je jedním z největších vývozců oděvů a obuvi světoznámých značek na světě, a v zemi není jediného člověka z celkových 90 milionů, který by neměl košili nebo boty od D&G či Versace. Značky, které jsou na Západě považované za módu bohatých, nemají v této zemi žádnou hodnotu. Namísto toho vznikají jiné, které se díky své originalitě těší oblibě především mezi městskou mládeží. Jednou z nich je Boo (čti bú), založená bratry vystudovanými v Česku, potomky jednoho z prvních Vietnamců, kteří přišli do ČSR. Boo s krávou v logu, která se zaměřuje na street wear, otevřela v Hanoji už pět skate shopů nabízejících na místní poměry veliké rarity. Vedle mikin a kapsových kalhot typických pro českou mládež, dováží i skate boardy, in-line brusle a celou řadu pro nás velmi známých, ve Vietnamu téměř neexistujících, doplňků, jako např. barevné spreje, tlusté fixy nebo odznaky s celou řadou symbolů a nápisů vyjadřující osobní postoje.

Obchodům nepostrádají ani duch street stylu, jako jsou tagy, grafity, hip hop hudba nebo samolepky, které jsou na místní socialistické poměry velmi nestandardní, ne-li odvážné. Těchto pět z pohledu Čecha zdánlivě bezvýznamných obchodů je ve skutečnosti takovou malou kulturní revolucí mezi hanojskou omladinou, která se skrze ně setkává se stylem, jež se zcela vymyká dosud převažující pop kultuře. Tyto ostrovy street stylu de facto přináší něco, co by se dalo nazvat spíše undergroundem, a nevědomě podporují vznik nezávislé kulturní a módní scény.

Do budoucna

V loňském roce obě země oslavily 60leté výročí vzájemného přátelství, které bylo letos symbolicky stvrzeno otevřením historicky první pravidelné letecké linky mezi Prahou a Hanojí. Češi ovlivnili vietnamskou společnost, především pak tu hanojskou, víc, než by si kdokoliv z nás kdy pomyslel. Stále se zvyšující četnost vzájemných návštěv na diplomatické i obchodní úrovni nasvědčuje tomu, že tento vztah je prospěšný a žádoucí z obou stran a že nejvýznamnější položkou českého exportu je především české know how. Nicméně partnerský charakter česko-vietnamského vztahu začíná být ohrožován vládními represemi vůči vietnamským imigrantům a český stát namísto toho, aby českým a vietnamským firmám umožnil výjimečné propojení obou zemí prohlubovat, dobrou pověst Česka ve Vietnamu pozvolna podkopává.

Literatura a zdroje dat:

BROUČEK, S. (2003): Aktuální problémy adaptace vietnamského etnika v ČR. EÚ AV ČR, Praha, 127 s. [cit. 2011-04-01]. Dostupné z www: <http://www.cizinci.cz/files/clanky/107/vietnamska_etnika.pdf>

HOMOLA, J. (2010): 60. výročí navázání diplomatických styků mezi ČR (ČSR) a VSR. SČVP. [cit. 2011-04-01]. Dostupné z www: <http://www.hoivietsec.org.vn/index.php?menu=detail&mid=2&nid=1067>

MARTÍNKOVÁ, Š. (2007): Počátky česko-vietnamských vztahů (1950-1959). Klub Hanoj. [cit. 2011-04-01]. Dostupné z www: <http://www.klubhanoi.cz/view.php?cisloclanku=2007041601>.

Obchodní a ekonomická spolupráce s ČR. MZV ČR. Nedatováno [cit. 2011-04-01]. Dostupné z www: <http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/vietnam/ekonomika/obchodni_a_ekonomicka_spoluprace_s_cr.html>.

VLČEK, T. (2008). Bilaterální vztahy ČR a VSR. E-polis.cz. [cit. 2011-04-01]. Dostupné z www:<http://www.e-polis.cz/print.php?id=322>.

Autor: Tereza Kušniráková

Text byl publikován v časopisu Geografické rozhledy 1/11–12. Tento článek vznikl s finanční podporou GAUK, č. 303 10 Migrační a adaptační tendence Vietnamského etnika – behaviorálně geografické hledisko.

Comments are closed.