O nás
Cílem programu je systematicky poskytovat veřejnosti objektivní informace o migraci v Česku, ale i na evropské a světové úrovni, a přispívat tak k lepšímu soužití imigrantů a většinové společnosti.





Archiv

Jak se bude žít migrantům v ČR podle návrhu nového cizineckého zákona?

Ilustrační fotografie: Flickr - The Mechanical Turk

Větší přehlednost, srozumitelnost a přístupnost slibuje návrh nové právní úpravy vstupu a pobytu cizinců na území České republiky. Jasnější rozlišení mezi povinnostmi a právy občanů ze zemí EU a občanů třetích zemí, zjednodušená klasifikace a některé novinky jako např. možnost požádat si o některé typy dlouhodobých víz přímo ze zahraničí – to jsou některé změny obsažené v materiálu, který nedávno zveřejnilo Ministerstvo vnitra.  Současná právní úprava vstoupila v platnost již před 11 lety, od té doby byla několikrát novelizována, nicméně minimálně od roku 2005 se mluví o potřebě vzniku zcela nového zákona. Ministerstvo nyní plánuje vytvořit tři samostatné legislativní texty: Zákon o vstupu a pobytu cizinců na území ČR, který se bude týkat občanů tzv. třetích zemí a jejich rodinných příslušníků, Zákon o volném pohybu občanů EU a jejich rodinných příslušníků a nově také Zákon o ochraně státních hranic, který má reagovat na naši situaci v rámci schengenského prostoru.

Nejnovější verze Návrhu nové právní úpravy vstupu a pobytu cizinců na území ČR je nyní k dispozici ke stažení na stránkách Evropské migrační sítě.  Původní verzi návrhu z loňského léta jsme už jednou ve spolupráci s Konsorciem nevládních organizací pracujících s migranty připomínkovali (v článku zde) a také jsme na toto téma diskutovali s ombudsmanem (rozhovor zde).  Co se od té doby změnilo?

Novinkou je zavedení tzv. národního víza, které se vydává na dobu 1 roku a nahrazuje tak předchozí návrh zkrácení platnosti dlouhodobého víza na maximálně 6 měsíců. Za pozitivní změnu lze také považovat fakt, že o tento typ víza bude možné (alespoň z některých zemí) zažádat pomocí konzulátů přímo ze zahraničí. Tento typ víza bude zároveň určen i studentům, kteří do ČR přijíždí na krátkodobé studijní programy a využít ho budou moci i pracovníci v určitých typech krátkodobých zaměstnaneckých poměrů. Pro zahraniční studenty zůstává ale podmínka jazykové zkoušky pro uchazeče o studium na VŠ – za tuto zkoušku je sice odpovědná přijímací instituce (tedy univerzita nebo VŠ), ale stát bude mít možnost nedodržení této podmínky sankcionovat. Nelze si tedy nepoložit otázku, proč chceme tímto způsobem komplikovat přijetí cizinců na českou VŠ a přitom bychom tu tak rádi viděli kvalifikované odborníky a pracovníky.

Problematickou nadále zůstává také oblast týkající se slučování rodin, možností přicestování rodinných příslušníků a jejich šancí na získání trvalého pobytu. I v této oblasti chce ministerstvo nadále uplatňovat velmi vágně definovanou „míru integrace“ žadatelů do české společnosti, ověřovat jazykové i faktické znalosti uchazečů apod. Tento typ opatření navíc významným způsobem znevýhodňuje rodinné příslušníky občanů ČR (kteří by například měli být zkoušeni z českého jazyka ještě předtím, než jim vůbec bude dlouhodobě umožněno pobývat na území ČR).

Stejně tak zákon pravděpodobně nepřinese žádné zásadní změny ve dvou dalších oblastech, které jsou dlouhodobě největším zdrojem konfliktů a problémů jak na straně migrantů, tak na straně majoritní společnosti: zaměstnávání cizinců a zdravotní pojištění pro cizince a jejich rodinné příslušníky. Problematika zdravotního pojištění, na kterou neziskový sektor upozorňuje již několik let a jíž se aktuálně věnuje kampaň Konsorcia, by měla nově být ze zákona o pobytu cizinců úplně vyňata. Podle ředitele odboru migrační a azylové politiky Tomáše Haišmana se MV nadále odmítá touto oblastí vůbec zabývat, v zákoně by měla ideálně zůstat pouze jednou větou formulovaná povinnost být pojištěn. Otázkou ale je, kdo si tuto agendu vezme na starosti – podle nejnovějších informací pracuje na návrhu nové právní úpravy Ministerstvo zdravotnictví (pravděpodobně formou úpravy stávajícího zákona o veřejném zdravotním pojištění) a měl být původně hotov do konce roku. Tato lhůta se ale již nyní jeví jako nereálná a oblast, kvůli které stát přichází o statisíce a migranti se dostávají do problematických situací, visí ve vzduchoprázdnu.

Z hlediska majoritní české společnosti se pak jako nejvíce citlivou jeví oblast zaměstnávání cizinců. MV v této oblasti nadále stanovuje jako svou hlavní prioritu ochranu českého pracovního trhu a umožňuje cizincům ucházet se pouze o pracovní pozice neobsazené českými uchazeči o zaměstnání.  Zaměstnávání cizinců přitom ministerstvo v současné době komplikuje i metodickými pokyny, které zpřísňují vydávání pracovních povolení a vyžadují nostrifikace i tam, kde to dříve nebylo nutné. Nový zákon však pravděpodobně zkomplikuje život i zahraničním podnikatelům – požádat o vydání živnostenského listu totiž nově bude moci pouze osoba, která do podnikání vloží finanční investici v předem stanovené míře anebo osoba, která již na území České republiky nepřetržitě minimálně dva roky legálně pobývá. Například pro cizince, kteří zde pracují jako lektoři a učitelé svých mateřských jazyků pro Čechy, je toto nařízení doslova likvidační (buď jim nebude umožněno přijet či budou muset pracovat ilegálně). Opatření se jeví ještě více absurdním v situaci, kdy je na trhu po tomto typu práce minimálně v hlavním městě neutuchající poptávka.

V oblasti zaměstnání ale zákon přinese i dvě pozitivní změny – jednak povinnost uzavírat pracovní smlouvy jak v českém jazyce, tak v jazyce zaměstnance a za druhé prodloužení ochranné lhůty, během které si cizinec bude mít možnost najít nové zaměstnání, pokud z jakýchkoliv důvodů ukončí původní pracovní poměr, z 60 na 90 dnů.

Celkově ale nezbývá než konstatovat, že návrh nové právní úpravy pozitivně řeší některé dílčí problémy a přináší větší přehlednost pro ty, jimž je určen, ale systémové změny neplánuje a lze tak očekávat, že některé ze zásadních problémů zůstanou nevyřešeny (a v případě například výše zmíněného zaměstnávání a podnikání se budou spíše prohlubovat).  Slovy ředitele Tomáše Haišmana je cílem nové právní úpravy propojit oblast migrace s navazující oblastí integrace – což zní v teorii opravdu vznešeně a v praxi by mělo být zcela logické. K lepší integraci cizinců ale připravovaný zákon pravděpodobně ničím neprospěje.

Comments are closed.