O nás
Cílem programu je systematicky poskytovat veřejnosti objektivní informace o migraci v Česku, ale i na evropské a světové úrovni, a přispívat tak k lepšímu soužití imigrantů a většinové společnosti.





Archiv

Analýza fungování státního integračního programu pro azylanty

Etnologický ústav AV ČR nedávno dokončil důkladnou analýzu toho, jak funguje či nefunguje státní integrační program pro azylanty (tzv. SIP).  Odborníci pod vedením doc. Zdenka Uherka sice na základě závěrů ze svého šestiměsíčního výzkumu, během kterého vyzpovídali více jak 300 respondentů, jednoznačně doporučují pokračování programu, upozorňují ale také na některé jeho nedostatky.

SIP existuje od roku 1990; od té doby Česká republika  vyhověla celkem 3747 žádostem o azyl. Největší počet žadatelů přichází ze zemí  Blízkého Východu a bývalého Sovětského svazu ( např. 332 kladně posouzených žádostí přišlo od občanů Běloruska, 185 z Ukrajiny, 304 z Afghánistánu a 148 z Iránu).  Analýza se soustředila především na tři hlavní oblasti, ve kterých se stát skrze program SIP snaží azylantům pomoci začlenit do české společnosti:  bydlení, jazyková kompetence azylantů a jejich uplatnění na trhu práce.  V oblasti bydlení lze SIP hodnotit jako velmi úspěšný – většině azylantů je totiž schopný zajistit důstojný příbytek.  Byty, které jsou k dispozici v rámci SIP (většinou obecní), sice mají tendenci být přelidněné (přinejmenším z našeho pohledu) a azylanti mají tendenci v nich setrvávat, lze ale také pozorovat mírně vzestupnou tendenci k osamostatnění. Tu se lze vysvětlit například tím, že většina azylantů pochází ze zemí, kde je běžné venkovské bydlení ve vlastním domě – přebývání v bytě s krátkodobou nájemní smlouvou tak pro ně může znamenat poměrně velký kulturní šok.  Úkolem do budoucna by mělo být především rozšířit spolupráci se soukromými subjekty, kteří by byli ochotni své nemovitosti pronajmout v rámci programu SIP.

V oblasti zvyšování jazykové kompetence ale SIP už zdaleka tak úspěšný není – v jeho rámci je sice azylantům nabízeno poměrně velké množství jazykových kurzů, ale mezi azylanty samotnými je špatná informovanost o jejich možnostech a navíc také nízká motivovanost. Motivace k učení jazyka souvisí především s další možností zapojení se do trhu práce – a že to je v současné době problematické pro kohokoliv, natož pro cizince a azylanta k tomu, asi není potřeba na tomto místě připomínat.

Celý text analýzy včetně závěrečných doporučení si můžete přečíst zde: http://www.mvcr.cz/soubor/analyza-sip-2012-pdf.aspx

Comments are closed.